Konvenční, západní/východní, komplementární, alternativní, holistická, alopatická…medicína!
Člověk by řekl, že když je jeden člověk, tak by stačila jedna medicína. Pokud fungujeme všichni na stejném principu, tak proč bychom měli řešit ještě nějaké jiné přístupy? Všichni přece máme zvenčí kůži, vevnitř nějaký ten orgán, svaly, kostru, a když půjdeme ještě do větší hloubky, tak všichni mají buňky a v nich většinou nějaké organely, DNA a tak. A všechno se může poškodit, takže stačí jenom zjistit, jak co opravit.
A protože už dokážeme ledacos změřit, zobrazit, vyšetřit a srovnat do tabulky, tak bychom měli mít s postupným vědeckým vývojem stále méně nemocné lidi. Dá se říct, že je to vlastně jednoduché, člověka stačí vnímat jako pohyblivý stroj, kde se čas od času něco potřebuje poladit nebo vyměnit. A nejen to, už umíme i vylepšovat nad rámec původního nastavení.
Dejme tomu, že to tak je. My jako lidé jsme tedy jakési pohyblivé stroje. Autům (ani jiným strojům) příliš nerozumím, tak volím pro představu, že jsme složitější povoz tažený koňmi. A jedeme si po té naší cestě života. Moment, vlastně nejedeme. Jsme na startu a už tu máme problém.
Pokud jsme totiž čistě jen ten povoz s koňmi, tak kdo to rozhýbe a bude řídit? Asi je tu tedy vyšší vedení – nějaký kočí. Ale kdo to je, kdo je tím kočím v našem těle? Tady už nenajdeme odpověď snadno. Řada lidí by tipovala mozek. Mozek jako orgán sám o sobě má v našem těle rozhodně řídící funkci – orgán co řídí jiné orgány. Jakým způsobem ale řídí náš život?
Řízení našeho života, mají na svědomí naše myšlenky!
Jenže myšlenky už nelze brát mechanicky jako součást stroje. Není možné mozek zásahem zvenčí poladit či upravit, abychom změnili myšlenky. Je třeba přijmout fakt, že mysl je řídícím prvkem našeho života. Nelze ji změřit ani zobrazit, ale je skutečná. Tím pádem nejsme jen mechanické stroje ve fyzickém světě, ačkoliv by se to konvenční/západní medicíně hodilo. Pokud budete mít kočího, který bude vůz neustále navádět do děr a výmolů, můžete vyměňovat kola do nekonečna a také se může stát, že jednou nepůjdou už vyměnit vůbec.
Máme tu tedy fyzické tělo = náš povoz. Máme tu mysl jako kočího našeho života. Ale je tu ještě něco víc – a to něco dává povozu sílu a životu šťávu. Jsou to koně – v našem životě emoce.
Dokážete si představit život bez emocí?
Já tedy vůbec. Emoce dávají našemu životu možnost prožívání. Provázejí nás od prvopočátku, emoce lze vysledovat i u nejjednodušších organismů, zažíváme je od početí. Dokáží v nás vyvolat úchvatné i děsivé prožitky a ve velkém měřítku vytvářet vlny solidarity i války. Pokud budou koně táhnoucí váš povoz zběsilí, bude velice těžké tu jízdu zvládat. Záleží na tom, jak s koňmi (emocemi) bude zacházet kočí (mysl). Nesmí být příliš krutý ani příliš benevolentní či nepozorný. Koně mohou převzít nadvládu a stačí chvíle a vůz máte v příkopu. Každé vyhrocené, potlačované či zacyklené emoce se po čase projeví až do našeho fyzického těla.
Zde můžeme zasáhnout i mechanicky/chemicky zvenčí pomocí léků a emocemi určitým způsobem manipulovat. Emoce mají v těle své molekulární ekvivalenty a pokud je zablokujete či podpoříte, můžete dosáhnout emocionální změny. Ta bude ovšem umělá a nedokáže uvolnit potlačování ani hlubší zacyklení. To znamená – můžete otupit koně, dát jim klapky na oči nebo okovy na nohy, ale pokud kočí bude nadále pomatený, nemůžete takto jet navěky. Pokud nebudete umět pracovat s koňmi (emocemi), váš vůz nikdy nemůže jet klidně a každá zatáčka (překážka v životě) bude představovat nebezpečí.
Do naší skládačky tedy vstoupily ještě emoce a už je jasné, že jakákoliv medicína, která se zabývá jen jedním z těchto aspektů, nemůže být zcela účinná. A je jedno jaký má ta medicína název a jaké vznešené cíle vyznává. Rozhodně vám ale dokáže ulevit a to je velice důležité. Není možné jet delší dobu bez kola, se zhrouceným kočím nebo vzteklými koňmi (někdy všechno naráz). Každá úleva, která vám dá v tu chvíli možnost nabrat síly, je potřeba. Ovšem tu chvíli nabírání sil je potřeba zužitkovat k hledání skrytého problému. Protože každá další vynucená zastávka bude delší a bude vyžadovat i silnější zásahy.
Tělo + mysl + emoce – je to vše?
Ne není! Léčení těchto aspektů se věnuje holistická medicína a dává to trochu najevo, že to je „whole“ = celé. Často se v alternativní medicíně ale setkáte ještě s termínem duch/duše. Tady je ovšem takový zmatek, že se v tom nedá vyznat. Je to náboženský symbol nebo je to jen souhrnné označení pro mysl+ emoce nebo ještě něco úplně jiného? Jednotný názor na to rozhodně není. A proto myslím, že panuje všude ve světě zmatení a nepochopení – v medicíně, mezilidských vztazích, náboženství apod. Nechápeme svůj smysl. Duše je naše elementární záležitost a pokud chceme člověka léčit nemůžeme ji přehlížet.
V příštím pokračování si ukážeme, co je onou duší v našem voze a proč je tak důležitý vztah lékař-pacient.
