Napadlo Vás někdy, že jste něco víc, než to co vidíte v zrcadle nebo co znáte z knížek a lá Lidské tělo? Přepadl Vás někdy pocit, že nejste jen pochodující hromada sloučenin uhlíku, která tady na planetě prostě nějak vznikla evolucí a má se jen živit, případně rozmnožit a umřít? To jsou otázky, co?
Ale co je svět světem nebo spíš člověk přemýšlejícím člověkem, tyhle otázky nám nedávají spát. Na škole jsme zjistili, že takové otázky si odjakživa pokládají ti vousatí filozofové, kterým stejně nakonec skoro nikdo nerozumí („Jsoucno jest jsoucím…“, dodnes to nechápu). Ale není to tak. Každý si takovou otázku v životě položí. Pokud má pak možnost si zafilozofovat ještě na smrtelné posteli, co si asi tak člověk říká?
„O co tady vlastně celou dobu šlo? Moje molekuly dosloužily a je hotovo?“
Přesně takhle asi ne. Poslední myšlenky se budou většinou točit kolem prožitého životního příběhu. Příběhu, který začíná početím našimi rodiči. Nebo později? A budu odvážnější – nebo naopak začíná ještě dřív, než se setkají první buňky, které nás stvoří? Filozofovat o životě je fajn a takoví ryzí pragmatici by si to měli dávat jako občasné cvičení hrůzy. Sice se říká, že většina rozhovorů v hospodách končí u dvou věcí (asi víme), ale takové alkoholové úvahy o životě vám ukážou, jak geniálně dokážou lidi o sobě smýšlet, když jim vypne „silná logika“.
Vraťme se trochu k tomu konci životního příběhu a opravdu si představme, jak by vypadal, kdyby TĚLO odcházelo. Budou ho jistě provázet MYŠLENKY. Na to, co se stalo/nestalo/ mohlo stát. Myšlenky budou mít rozhodně EMOCIONÁLNÍ náboj vztažený k nějaké situaci v životě. INTUICE nebo prostě (často ten otravný) vnitřní hlas se bude ozývat s tím, zda to tady mělo smysl. A nakonec bude člověka zajímat, CO TEĎ BUDE?
Zmínili jsme tu teď pět aspektů provázejících život člověka (a ano, korelují s tím, čím se zabývá integrální medicína):
Tělo ← Emoce ← Myšlenky ← Intuice ← Podstata života
Přeložíme to do jazyka teorie pěti těl:
Fyzické tělo ← Vitální tělo ← Mentální tělo ← Supramentální tělo ← Tělo jednoty
Těch pět těl není možné oddělit, tvoří dohromady jednoho určitého člověka. Jsou propojené, uspořádané hierarchicky a jedno dokáže léčit druhé nebo jich i více najednou. Očima vidíme ale jenom jedno – to hierarchicky poslední, čímž je fyzické tělo. A to známe dost dobře, ne?
Já bych řekla, že teda máme ještě rezervy, ale věda je úžasná a dost nám toho o našem fyzickém těle zjistila. Rozpitvali jsme se až na nukleotidy v chromozomech. Zjistili, co a jak dělá tělo blbě, když je nám blbě. A každý, kdo kdy musel studovat bichle anatomie a dalších spřátelených předmětů, uzná, že toho víme fakt dost a takového Čiháka by už víc rozšiřovat nemuseli (interní humor). No a teď si představte, že toho vědění je tolik a týká jen jednoho „těla“ z našich pěti?
Historie medicíny si prošla dost zajímavým vývojem v tom, jak nahlížet na člověka. Ve výsledku bylo pro vývoj prostě snazší jít tou cestou studia fyzického těla a na tom založit celou západní medicínu. Beztak tady bez něj nemůžete žít. Ty další těla necháme pro náboženství, psychoanalytiky a vůbec pro celou tu batikovanou ezo-sféru.
Ale celý svět nešel tímhle směrem. Ájurvéda, Tradiční čínská medicína a dá se říct všechny lidové, prastaré, šamanské druhy léčení se nadále drží toho, že jednotlivý člověk je něco víc. Každý druh těchto „alternativních“ medicín na to má trochu jiný pohled daný místem a lidmi, ale je fascinující, že ve výsledku jsou si ohromně podobné. Společným rysem je, že zahrnují celou filozofii o životě vůbec. Člověka berou jako součást jednoho života – něčeho, co nás zcela přesahuje a je neuchopitelné slovy. Z toho vychází veškerá energie (tím pádem i hmota) a sem se zase navrací.
Tělo jednoty, naše spojení se vším. To je téma, z kterého se mnohým lidem kroutí prsty u nohou.
„Hm, jsou na to studie? Nasaď si radši alobalovou čepici, aby se na tebe někdo nenapojil.“
Před lety bych asi takhle odpovídala, ačkoliv v hloubi duše bych tomu chtěla věřit. Kdo zná film Avatar, tak ví velice přibližně, o co jde. Lidé, kteří zažili v životě návrat do těla jednoty, to popisují jako pocit nejvyšší lásky. Pocit, který Vám přeskládá život, a už nikdy nejste stejní. Ty extrémně výjimečné případy okamžitých uzdravení jsou spojené s tímto zážitkem.
Asi chápeme, že tělo jednoty je něco tak abstraktního, že ho nejsme schopni nijak zachytit. A co ta další těla – jak jsou naší součástí? Částečně hmotně spjaté je s námi emocionální/vitální tělo. Emoce jako neuropeptidy nám kolují krví a umí s námi slušně zacvičit. Západní medicína je umí pomocí léků různě usměrňovat. Prastaré léčitelství je takto nepopisuje, pro ně je to životní proudící energie, která se může i někde zaseknout. Lze ji uvolnit manipulačními technikami (akupunktura, reflexologie) či dodáním/vyladěním energie zvenčí (homeopatie, moxa).
Zažili jste někdy nával výrazné emoce při odblokování bolestivého místa masáží nebo fyzioterapií? Já několikrát – naposledy při rolfterapii uvolňující svalové fascie. Uvolnilo se mi místo na ruce, kde byla kdysi dávno zlomenina. Já se několik hodin nemohla přestat smát. Tady má ovšem úžasný vliv i strava, pohyb a spánek. Emocionální tělo je takový energetický otisk našeho fyzického těla v prostoru.
Mentální a supramentální tělo takto prostorově nesouvisí. Myšlenky ale ovlivňují naše konání a vyvolávají emoce. Parádní příklad je ten trapný moment, kdy se Vám chce strašně smát, protože jste si na něco vzpomněli a zrovna jako na potvoru jste třeba na pohřbu. A komu se sevře žaludek, když si vzpomene, jak se kdysi přeřeknul a znemožnil třeba na pohovoru? To je úsměvné, ale pokud Vás nějaká myšlenka ničí roky a vyvolává Vám stále emoci se sevřením žaludku, už si zaděláváte na reflux nebo žaludeční vředy. Pastí je, že si tu myšlenku už ani neuvědomujeme, stane se součástí naší osobnosti, stejně jako stažený žaludek.
Naštěstí tu máme naše supramentální tělo – vnitřní moudrost, intuice. Sídlí zde i naše archetypální chování. To je náš kompas. Celý život nás směřuje a ukazuje, kde je naše rovnováha. Když mu nasloucháme, známe své potřeby, myšlenky a emoce fungují pro náš prospěch a fyzické tělo jenom kvete. To je paráda, že ho máme, co? Akorát spojení s ním vyžaduje dost praxe, času, trpělivosti a víry a na to většina z nás prostě časem hodí bobek.
Teorie pěti těl je TEORIE. To chci zdůraznit. Pro mě je to značné usnadnění pro práci s chronickými zdravotními problémy. Dokázat se orientovat v problematice a jít vrstvu po vrstvě až k jádru problému a po cestě volit terapii, která bude mít v tu chvíli nejlepší odezvu. Ta cesta je úžasná i děsivá, ale vždycky stojí za to. Nejedná se o žádné dogma. Dogmatické smýšlení člověka ukotví na místě a už mu nedovolí růst a otevírat se jiným možnostem a úhlům pohledu.
Pokud by někoho lákalo vysvětlení teorie z pohledu kvantové fyziky, detailně ji rozebral ve své knize Kvantový doktor fyzik Amit Goswami, kterého odmalička provázela ájurvéda a homeopatie a rozhodl se, že tomu celému chce přijít na kloub. Není to snadné čtení a přepnout se do úplně jiného vnímání z naší známé reality způsobí ze začátku možná bolehlav. Řada kvantových fyziků je podezírána, že jim z toho všeho hráblo a hlásají bludy, protože neviditelný energetický svět kvant přece nelze srovnávat s naším hmotným makrosvětem. Posouzení nechám na každém a na otevřenosti jeho vědomí.
V dalších článcích (a připravovaném eBooku a seminářích, juhuu!) se budu věnovat konkrétním zdravotním problémům i neproblémům a terapiím. A také mojí cestě, která se tím vším proplétá.
